Časopis ARS 51 (2018) 1-2
Jaroslav ČECHURA
Krize – společnost – umění: Čechy kolem roku 1400
(Resumé)
Pojmem „krize“ začala být označována situace v Evropě na přelomu 14. a 15. století v Evropě bádání již v průběhu první třetiny 20. století. Události druhé světové války, všeobecný rozvrat, jenž vykrystalizoval v ony rozsáhlé změny geopolitického charakteru, to vše akcelerovalo doslova v explozi historických prací na „krizové“ téma. Hledání krizových symptomů v této fázi středověku dostalo hned několik nálepek: krize 14. století, krize pozdního středověku, krize feudalismu, první krize feudalismu apod. Konjunkturu až boom tohoto směru historického bádání představovala padesátá až sedmdesátá léta minulého století. Posléze došlo k jakési únavě z tématu, které se neustále vracelo v sotva postižitelných variacích. To nakonec vedlo k vyčerpání poznávacích strategií, což ostatně platilo i pro teoretická východiska, případně jejich modifikace. Celkově se dá tento stručný přehled shrnout do jednoho zásadního závěru. Totiž že prakticky všechny deduktivně formulované aspekty pojmu krize nedošly empirické verifikace. Co to znamená? Nic jiného než skutečnost, že není dokázáno, jak působily některé modelové představy krizových segmentů na život společnosti té doby. Určitá hypotéza, kterou se ani po půl století nepodařilo verifikovat konkrétními historickými údaji, proto zůstává pouze a výlučně badatelskou konstrukcí. Objevila se naopak řada autorů, kteří prokázali aspekty nekrizového vývoje v Evropě na přelomu 14. a 15. století. Přítomná studie rekapituluje vývoj tématu, které bylo v posledních létech obohaceno o aspekt klimatických změn, šířeji o ekologický rozměr. Studie ukazuje, že promítat tyto obecné trendy do vývoje umění "kolem 1400", nelze. Umění se vyvíjelo podle imanentních principů a nereflektovalo společenské změny přímočaře, ale daleko složitěji.